Hero07 - Geisslers Hofcomoedianten

7. Zatýkání povstalců, soudy a věznění

Stojíš pod orlojem u Staroměstské radnice.

Pro tyhle pány to opravdu nevypadá dobře… Ani oni se totiž nevyhnuli zatýkání, které začalo už na začátku roku 1621. Čekaly je tak výslechy u mimořádného soudního dvora na Pražském hradě a dlouhé čekání na rozsudky, které přitom byly pro mnohé fatální. Navíc se někdy na poslední chvíli měnily, a tak mohla záchrana přijít třeba až cestou na šibenici…

Otázka k odemčení videa:
Na zdi radnice najdeš tabulku s nadmořskou výškou. Opiš její hodnotu (první tři číslice, tedy určení celých metrů)…

Prémiová otázka:

Zjisti něco o orloji: jak funguje a jak se jmenoval hodinář, který ho sestrojil? Nakonec si zapiš čtvrté písmenko názvu nejstarší z postav na orloji, která pochází už z 15. století, a v každou celou hodinu rozeznívá umíráček.

Jak, kdy a kde vlastně takové soudy a výslechy probíhaly? Rozkaz zatknout vůdce povstání vydal císař v únoru 1621, jedenašedesát z nich bylo uvězněno a dalších dvacet devět drženo v domácím vězení. Byl také ustanoven mimořádný soudní dvůr, takzvaná exekuční komise, jehož předsedou byl jmenován královský místodržící Karel z Lichtenštejna, jeho zástupcem se stal Adam z Valdštejna (strýc známého vojevůdce) a funkce přísedících obsadili Bedřich z Talmberka a Kryštof Vratislav z Mitrovic. O místa v komisi nebyl velký zájem, přestože je císař nabízel například defenestrovaným místodržícím.

Už v březnu začalo na Pražském hradě soudní jednání, během něhož každý z obžalovaných odpovídal na 236 otázek. Zatím si ale nikdo nedokázal představit, jaké tresty odsouzené čekají. Ti byli po celou dobu drženi na Pražském hradě, šlechtici v různých narychlo připravených místnostech, měšťané v Bílé věži. Právě tady se odehrál tajemstvím obestřený příběh smrti takzvaného 28. českého pána. Byl jím pražský měšťan Martin Fruwein, který během věznění za neobjasněných okolností zemřel po pádu do příkopu. Byla to sebevražda, nebo snad pokus o útěk? Fruwein byl posmrtně odsouzen, jeho tělo bylo rozčtvrceno, byla mu uťata pravá ruka, useknuta hlava a pro výstrahu byly jeho ostatky rozmístěny na veřejných místech.

V dubnu pak soud předal císaři návrhy rozsudků. U všech obžalovaných navrhl konfiskace majetku, u 43 z nich i trest smrti. Císař si k posouzení rozsudků přizval rádce, kteří dobře znali české poměry, konkrétně nejvyššího kancléře Zdeňka z Lobkovic, pana z Talmberka, Ottu Nostice či písaře Fabricia. Císařská komise se postavila proti některým praktikám, jako čtvrcení těl odsouzenců zaživa, popravě ale většina z nich neunikla. Ferdinand podepsal rozsudek smrti nad 27 odsouzenými. Mezi ty, kteří byli císařem omilostněni, patřil například Vilém z Lobkovic, oficiální řečník stavů Pavel Říčan, Václav Šťastný Pětipeský či Theodor Sixt z Ottersdorfu, jemuž byl osvobozující rozsudek doručen přímo na popraviště.

Noc před popravou strávili odsouzení na Staroměstské radnici, kam jim bylo dovoleno povolat si kněze svého vyznání, jen sedm odsouzenců z Jednoty bratrské se se svými kazateli nesmělo setkat.